Johhanes Mundinger

Tvorba Johannese Mundingera vychází z prostředí města, je symbioticky propojena s ulicí či lépe zastrčenou nenápadnou uličkou končící rozpadající se zdí. Tyto zdi jsou plátna pro dílo malíře Mundingera a není jistě náhodou, že Mundinger má ateliér v Berlíně, ve městě, které bylo jistou zlověstnou zdí tak krutě a barbarsky potrestáno po dlouhé desítky let. Mundinger, který bezpochyby vychází z estetiky street artu, tuto svéráznou uměleckou kategorii výrazně překračuje a doplňuje. Jeho malby jsou citlivým způsobem formovány jistou dávkou barevné lyričnosti, která a to slouží k malířově „výtvarné cti“ nesklouzává do podbízivých poloh a udržuje si jakýsi hravý a až „Miróovský“ charakter. Mundingerovou další zvláštností je také nebývale silná snaha o propojení malby s daným místem hraničícím až s téměř Gesamtkunstwerkem zcela v intencích Schellingovského „notwendige Gottwerdung des Menschen“. Mundinger tím tak vytváří ve velkoměstské džungli specifické prostory, které můžou nahánět strach či snad lépe vzbuzovat úzkost v srdcích nivelizovaných nákupními středisky bez konce a tím znovu dávat naději v pocit, že i město jedenadvacátého věku může být vhodný „Lebensraum“ pro člověka dnešních dnů.