Otto Placht

V době studií na pražské AVU v 80. letech patřil Otto Placht (1962) jako protagonista divoké malby zdánlivě k umělcům, kteří tvořili pod módním vlivem celosvětového expresionistického revizionismu, jehož oživení přineslo v 70. letech dílo německého autora George Baselitze. V rámci své výstavy v americkém Miami se však v roce 1993 seznámil  s obrazy vizí amazonského šamana Pabla Amaringa, které zažehly malířovu prvotní jiskru: jeho cesta se tím od svého zdejšího prostředí významně odklonila a navzdory dobové tibetománii se hnán touhou po pustině vydal do peruánské Amazonie, do divokých jihoamerických džunglí, do světa spletitých lián a pokroucených kmenů mohutných stromů, za nimiž čekají žhnoucí oči šelem a pomalované tváře domorodých lovců. Do světa šamanských rituálů, k energii okouzlujícího i krutého pralesa, který jako starodávný symbol hada Urobora požírajícího svůj ocas představuje symbol neustálé transformace. Magické rytmy pralesa vstoupily do obrazů Otty Plachta jako mnohovrstevnaté záznamy prožitků a dojmů, v nichž se abstraktní výtvarný jazyk nefigurativních tvarů potkává s tím konkrétním: s bujícími rostlinami a částmi lidských těl, s vesmírnými tělesy a démony, s představami o tom, jak vypadá ráj s peklem dohromady. Obrazy, které jsou do jisté míry začátkem těch budoucích, dávají nahlédnout do nových, obsesivně zaplněných prostorů, které představují jakousi mapu astrálního plánu džungle, v níž se tvary předmětů posouvají za hranici běžného vnímání. V průběhu svého života se stal Otto Placht převozníkem mezi světem peruánských šamanů a tím civilizovaným, evropským.
 
 

Rezervujte si obraz k nezávazné prohlídce

Enjoy art, buy art...

V této kategorii nejsou žádné produkty.