Pavel Šmíd

V osmdesátých letech patřil Pavel Šmíd (1964) ke skupině malířů a literátů, kteří v rámci neoficiálního ostravského života usilovali – mj. i založením skupiny Přirození – o svobodnou tvorbu. Té se mu plně dostalo až po Sametové revoluci, kdy se přesunul do Prahy a stal se jedním z prvních studentů Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění (1990–1997). Přestože byl v devadesátých letech vystaven svodům digitalizace, zůstal vždy věrný výsostné malířské disciplíně, prostřednictvím které obsedantně reprodukuje skoro vše, co mu přijde pod ruku. Umělcův široký tematický záběr tvoří historické, politické i banální náměty líčící portrét doby, které ty jsou často opakovány a zkoumány v ruzných barevných provedeních. Formálně vytříbený projev autora je úzce spjat s jeho prací s fotografickým snímkem – reklamním, archivním či časopiseckým, který místy zakládá malbu samotnou – nejen že pro něj jako archiv historické paměti představuje hlavní námětový zdroj, ale přebírá i úlohu přípravných studií a ilustrací. Zejména zajímavý je tento druh práce v momentech, kdy jsou hlavním strukturujícím subjektem pláten politické ikony historických diktátorů i mesiášů, jež jsou nově revidovány. Z některých Šmídových maleb sálá zvláštní pocit nejistoty: zatímco na jedné straně dosahuje prostřednictvím fotografie vyšší míry realističnosti, používáním rozmazaného, zamlženého rukopisu v duchu tzv. photopaintings Gerharda Richtera jaksi zpětně popírá to, co předešle naznačil. Autor tím dává najevo svoji nechuť zaznamenávat historické děje, ikony a fenomény s rigidním narativem bylo to takhle a takhle, nýbrž svými obrazy jako by volal po jejich novém přezkoumání, po nové kontemplaci. 

 

Rezervujte si obraz k prohlídce

NEWS in GALLERY... Enjoy art, buy art...

V této kategorii nejsou žádné produkty.