Přijměte srdečné pozvání na výstavu / Please accept our cordial invitation to the exhibition.

 

Květiny v moři zla - Jiří Straka

  • 2. 5. - 26. 5. 2017 (otevřeno denně od 11:00 do 19:00, kromě neděle)
  • opening / vernisáž 2. 5. 2017 od 19:00 / facebook event
  • guided tour / komentovaná prohlídka: 5. 5. a 15. 5. 2017 od 18:00
  • Balbínova 26, Prague 2
 
Jiří Straka - pozvánka na výstavu Květiny v moři zla

 

(English scroll down)

Téměř každý pátý člověk na světě je Číňan. Ale kolik znáte Čechů, kteří žijí přes dvacet let v Číně? Z mého pohledu je pobyt v tak odlišné zemi dobrodružstvím, ale pro člověka, který studoval kulturu a historii Číny, jako Jiří Straka, jde o přirozený vývoj. Zřejmě není těžké být v dnešním světě světoobčanem, zvláště pokud znáte jazyk a rozumíte kulturním zvyklostem daného místa, ve kterém se rozhodnete žít. Středoevropané vzhlížejí k čínské kultuře s obdivem a úctou. Přestože se za socialismu na školách nevyučovaly mimoevropské dějiny, má moje generace v povědomí čínský porcelán, vynálezy papíru, střelného prachu a kompasu, stavbu čínské zdi, čínskou medicínu a filosofii, čínskou tušovou malbu a tak dále. Bohužel víme i o současných projevech politiky komunistické Číny, které nám tento odkaz vyspělé kultury znechucují. Dostáváme zprávy o politických procesech, popravách, o ekologických problémech, o vesnicích jako chudinských ghettech, vnímáme ekonomický investiční tlak, který si spojujeme s nechvalnými kroky našeho prezidenta. Občas přijede čínský umělec, naposledy třeba Aj Wej-Wej, který nám ukázal čínský zvěrokruh nebo loď uprchlíků, jindy přijede čínský prezident a nám nezbývá nic jiného než být na pozoru. Globalizaci se ale nevyhneme a obehnat naši zemi velkou zdí nechceme.

Individualita, jakou Jiří Straka je, nemůže zůstat stranou rozporuplné současnosti. Na jedné straně ctí tradici čínské tušové malby, na straně druhé přepisuje vizuální vjem způsobem, který je v nás zakódován minimálně od renesance.  A jak mi sám Jiří Straka v mailu napsal: „Čím víc o tom přemýšlím, tím víc vnímám tušovou malbu jako tradiční zkostnatělé médium zatížené spoustou kulturních nánosů a předsudků a idealizované. Ještě k tomu v současné době opět využívané a zneužívané politickým vedením jako forma pravého původního čínského umění. Historicky je pak toto médium zatíženo konfuciánskými představami o tom, že umění, a zejména tušová malba, má být nástrojem morální kultivace člověka. V mém případě je to zastaralé, přežívající médium, použité nečekaným, pro čínského konzumenta naprosto nevhodným způsobem. Právě to spojení zmíněného média a zvoleného tématu (pro Číňana šokující) mi přijde zábavné.“

Evropský vizuální vjem korigovaný čínskou kulturou, tušová malba revidovaná postmoderní malbou. Ty protiklady se tu integrují jak subatomární částice. Co je tedy výsledkem, jaký je ústřední kód Strakovy malby? Jsou tu totiž ještě dva aspekty: jeden je formální a druhý morální. Podíváme-li se na obrazy prostitutek, nemůžeme si nevzpomenout na jistou příbuznost s komiksem, hlavně s komiksy ve stylu hentai a manga. Ta příbuznost je nejen v motivech eroticky determinovaných žen, ale i v jejich zpracování, v jistém zjednodušení tvarů a práci se světlem a modelací. Takové zjednodušení můžeme pozorovat u obrazů starých čínských mistrů, ale zrovna tak i u kreseb ve stylu manga. Jiří Straka se zajímá o tělesnost, námět je vyobrazen na bílém pozadí, podobně jako je tomu u tušových maleb starých mistrů s náměty květin a ptáků. Dokonale ovládá tušovou techniku a dokáže posunout všednost přítomného momentu k věčnosti existence. Jen místo morální kultivace skrze květiny nebo krajiny je nám předkládáno naše porozumění současným otázkám. Tradiční slouží přítomnosti, to umožňuje podívat se na čas, který žijeme, pohledem téměř nadčasovým.

Druhé zamyšlení nad dešifrováním obrazů nám poskytuje obsah těchto nových maleb. Prostituce je asi problémem všech překotně se rozvíjejících ekonomik. Všechny ty malé masážní salony se prý rozmáhají právě v okolí nových staveb. Na stavbách výškových budov se podílí enormní množství dělníků, kteří žijí v ubytovnách často velmi vzdáleni od svých rodin. Není divu, že se prostituci v těchto místech daří. Straka ve svých obrazech nekritizuje, jen konstatuje. Emoce se dostaví, pokud si za obrázky žen představíme jejich obyčejné příběhy, ekonomickou nouzi, která je dotlačila až do této situace. Ve své doktorské práci jsem hledal kriteria kvality umění, která můžeme hledat v současné umělecké produkci, která ještě nemá historický zápis v dějinách umění, a kde se tudíž nesnadno orientujeme. Vedle asi klasických kritérií autenticity, originality a realismu jsem popisoval oblast komunikačních strategií, kdy autoři hledají co možná nejextrémnější mez svého vyjádření nebo popisu skutečnosti. Dosahují tak určité nové excesivní hodnoty, která se nám vypaluje do naší paměti a redefinuje naše morální vzorce. Myslím, že Jiří Straka tuto mez atakuje, když mísí nadlehčené vyobrazení erotických pozic žen s jejich sociálním obrazem, který za vnějškem můžeme tušit. Na vnějším povrchu, tedy v kůži žen, je jen decentně naznačeno hrubé a sprosté násilí, které prostitutky ve své profesi zažívají. Malé šrámy a jizvy na jejich jinak krásných a mladých tělech se mění v mementa psychické újmy, které si odnášejí do života, pokud budou vůbec schopny z této situace odejít. Jindy je jejich příběh, prázdnota a rezignace, vepsán do výrazu jejich tváří. Smutné a netečné oči jsou v kontrastu s ladností těla. Takových dichotomií můžeme pozorovat ve srovnání naší a asijské kultury více. Je-li naše evropská tělesná kultura posedlá depilací a vyholováním rozkroku, pro asijskou je ochlupení ohanbí tradičně vnímáno jako symbol plodnosti. Čínským ženám, u nichž ochlupení chybí, se říká "bai hu" nebo "bai hu jing" (bílý tygr, nebo démon bílého tygra) a jde spíče o stigma. Je tedy zřejmé, že Asiatky nepřejímají západní kulturu ve všem. Ale ani v populární kultuře není pohyb jednosměrný. Komiksy, Murakami, Tarantinův film Kill Bill, Sedm statečných, pro které byl vzorem film Sedm samurajů, čínská bistra a další, jejichž vliv si možná ani neuvědomujeme. To jen naším zorným polem vnímáme změny v Číně ostřeji než naopak. Chtěl bych se podívat očima Číňana na naši kulturu. Jiří Straka takový pohled realizuje odvážně již mnoho let. Jeho excelentně hybridní obrazy na pomezí kultur přispívají ke spirále vývoje celoplanetární globalizace. Jsou příkladem fragmentů celosvětového vývoje, který zpětně tak silně ovlivňuje naše kultury tradiční a národní, a staví na novou kvalitativní úroveň komunikaci uvnitř společnosti. 

Pavel Humhal, Praha, duben 2017

 

 

Almost every fifth person on the planet is Chinese. Yet, how many Czechs who have lived in China for more than twenty years do you know? In my opinion, staying in such a different country is an adventure; however, for a person who has studied the culture and history of China, like Jiří Straka has, it is part of the natural progress. Apparently, it is not difficult to be metropolitan in today’s world, especially if you can speak the language and understand the customs of the country you choose. Central Europeans look up to Chinese culture with respect. Even though international history was not taught in schools during the socialist era, my generation is aware of Chinese porcelain, the inventions of paper, gunpowder and the compass, the construction of the Great Wall of China, Chinese medicine and philosophy, Chinese ink painting and so on. Unfortunately, we are also aware of the contemporary political aspects of communist China which spoil the legacy of this advanced civilization. We are informed about political trials, executions, ecological issues and poor ghetto-like villages. We perceive the economic investment pressure and associate it with the infamous steps taken by our president. Occasionally, a Chinese artist comes, for instance Ai Weiwei as the last one. He showed us the Chinese Zodiac or a refugee boat. On another occasion, the Chinese president arrives and we can only stay alert. We cannot escape globalization and we don’t want to surround our country with a great wall.

An individuality of Jiří Straka’s kind cannot stay indifferent to present day contradictions. On the one hand, he respects the tradition of Chinese ink painting; on the other, he rewrites the visual perception in a manner that has been encoded in us since the Renaissance. As Jiří Straka put it in his email: “The more I think about it, the more I view ink painting as a traditional, rigid medium, idealized and burdened with lots of cultural layers and stereotypes. Furthermore, it is being used and abused by the political leaders as a form of true original Chinese art. Historically, this medium has been burdened with the Confucian idea that art, and particularly ink painting, should serve for the moral cultivation of man. In my case, it becomes an obsolete, surviving medium used in an unexpected, and for a Chinese consumer totally inappropriate, manner. It is this combination of the aforementioned medium and the chosen subject (shocking for Chinese viewers) that I find amusing.”

 

European visual perception rectified by Chinese culture, ink painting revised in postmodern painting. These opposites get integrated like subatomic particles. What is the final result? What is the central code of Straka’s painting? There are two more aspects to it: one is formal and the other is moral. If we look at the paintings of prostitutes we cannot miss the similarity to comics, especially those in Hentai and Manga styles. This similarity does not come only with the subject of erotically defined women but also in its execution, in simplifying the shape and in work with light and modelling. Such simplification can also be found in the works of old Chinese masters as well as in Manga style drawings. Jiří Straka is interested in corporeality; the subject is depicted on a white background similarly to the ancient masters’ paintings of flowers and birds. He has mastered the ink brush technique and is able to push the ordinariness of the present moment to the eternity of existence. However, instead of moral cultivation through floral motifs or landscapes we are presented with our understanding of today’s issues. Tradition serves the present allowing us to view the times in which we live in a timeless manner.

The subject of these new paintings offers a second contemplation on deciphering the images. Prostitution is probably an issue in most rapidly growing economies. All the little massage salons are said to flourish mostly near new construction sites. Enormous numbers of workers are involved in building high-rise constructions staying in lodging houses often very far from their families. No wonder prostitution thrives there. In his paintings, Straka observes without criticizing. Emotions arise when we imagine the life stories of these women and the economical distress that had pushed them into their situation. In my doctoral thesis, I researched the criteria of quality in art found in contemporary works not yet recorded in art history, which may become confusing. Besides the classical criteria such as authenticity, originality and realism I described communication strategies through which artists seek the extreme limits for their expression or for describing reality. In this way, new excessive values are reached which get burnt into our memory redefining our moral patterns. I believe that Jiří Straka is attacking these extreme limits by combining the alleviated depiction of women in erotic poses with their social status that can be sensed beyond the exterior. In the exterior, that is, on the women’s skin, the brutal and vulgar violence that these women experience in their work is decently insinuated. Small scratches and scars on their otherwise beautiful and young bodies become tokens of psychological damage which they are forced to bear on throughout their lives, supposing they are able to leave the situation at all. In other cases, their story consists of emptiness and resignation inscribed into their faces. Sad and apathetic eyes are in contrast with their graceful bodies. More such dichotomies can be observed when comparing Asian culture with ours. If our European physical culture is obsessed with depilation and removing pubic hair, in Asia, pubic hair is traditionally perceived to symbolize fertility. Chinese women who do not have pubic hair are called “bai hu” or “bai hu ying” (white tiger or white tiger demon) and it is a stigma. It follows, that Asian women do not appropriate Western culture in all aspects. However, even in popular culture the influence is bilateral. Comics, Murakami, Tarantino’s Kill Bill, The Magnificent Seven inspired by The Seven Samurai, Chinese fast-foods and other influences which we might not even be aware of, yet, from our point of view, we perceive the changes in China more acutely than vice versa. I would like to see our culture from the point of view of a Chinese person. Jiří Straka has dared to adopt this viewpoint for several years. His excellently hybrid paintings on the boundary of two cultures add to the spiral of globalization. They serve as examples of fragments of global development which strongly affects our traditional and national cultures in retrospective and lifts communication within the society to a new qualitative level.

Pavel Humhal, Prague, April 2017