Miroslav Mařenec

 

Miroslav Mařenec (1963) is a graduate from the Faculty of Mechanical Engineering in Prague, the MBA program at the University of Pittsburgh and especially from Zdeněk Beran’s studio at the Academy of Fine Arts in Prague. Since 2007he has dedicated himself to art. The artistic medium that prevails in his work is painting, but he has also undergone training in sculpture under Professor Petr Oriešek and a year’s course at professor Milan Knížák’s studio. Yet, it was Professor Beran’s strong personality that has influenced Mařenec’s work most.

The core of his work lies in realistic painting which varies in subject from portraits to figural painting, still lifes and landscapes to genre paintings. Already during his studies, he took interest in antiques and objects which he placed in his paintings either in the context of glass cabinets or on their own, just on a plain black background beyond time and space. The acontextuality of these objects and their disparateness combined with the precision in painting is in the least remarkable. Besides, these objects often refer to the past and they bear meanings and symbolism, which are not valid anymore – see the artist’s thesis:

“The flight of the Austro-Hungarian Eagle on a cop’s helmet is over and the old monarchy has become a mere school exhibit preserved in alcohol like a Venezuelan vampire bat caught by entrepreneur Václav Frič during  the days of glory of good old Austria.”

The artist does not approach his work as a documentarian; the subjects of his paintings are well thought out and they conceal references and narratives that can be deciphered only by a perceptive observer. In his figural works and portraits Mařenec also takes into consideration the context, the environment or objects both in terms of aesthetics and symbolism. He works with references and secondary meanings as well as with light, which he considers to be one of the tools for achieving the desired expression in the work. Rather than documentaries of locations his urban landscape paintings become portraits of places with a specific mood, occasionally almost picturesqueness. The author enjoys the contrast of train s and industrial architecture with nature and with the inner space built within the paintings he can easily convey his impressions to the viewers.

A painting, as perceived by Miroslav Mařenec is not just an aesthetic object but rather a platform which conceals a network of references, symbols and allusions. Each work conveys a story that each of us can perceive in our own individual way.
 

 

Miroslav Mařenec (1963), je absolventem strojní fakulty ČVUT, programu MBA na Univerzity of Pittsburgh, a hlavně atelieru profesora Zdeňka Berana na Akademii Výtvarných umění v Praze. Umělecké tvorbě se začíná věnovat naplno v roce 2007. Primárním médiem Miroslava Mařence je malba, ale má za sebou i sochařskou průpravu u profesora Petra Orieška a roční stáž v atelieru profesora Milana Knížáka. Byla to však silná osobnost profesora Berana, která Mařence v další tvorbě ovlivnila nejvíce.

Hlavním pilířem jeho práce je realistická malba, kterou variuje v rozličných tématech od portrétu, figury a zátiší přes krajiny až k žánrovému malířství. Již během studií se zabýval starožitnými předměty a objekty, které přenášel na svá plátna buď v kontextu prosklené skřínky, nebo samostatně, pouze na černém pozadí, mimo čas a prostor. Akontextuálnost objektů a jejich vzájemná nesourodost ve spojení s precizní malbou působí přinejmenším pozoruhodně. Navíc takové předměty často odkazují k dobám minulým a jsou nositeli významů a symbolů, které už dnes dávno neplatí, viz obhajoba autorovy diplomové práce:
„Rakouskouherský orel na přilbě policajta dávno dolétal a staré mocnářství je pouhým školním exponátem v lihu podobně jako venezuelský upír ulovený ještě za slávy starého Rakouska podnikatelem Václavem Fričem.“

Autor tedy nepracuje jako dokumentarista, náměty jeho maleb jsou promyšlené, skrývají odkazy a příběhy, které rozklíčuje pouze vnímavý pozorovatel. Taktéž u portrétní a figurální tvorby Mařenec uvažuje o kontextu, prostředí nebo o předmětech v rovině estetické i symbolické, pracuje s odkazy a druhotnými významy, stejně jako se světlem, které považuje za jeden z nástrojů, jak dodat dílu kýžený výraz. Jeho obrazy městských krajin jsou více než dokumentární malbou portrétem místa se specifickou náladou, místy až malebností. Autorovi konvenují vlaky a průmyslová architektura v kontrastu s přírodou, díky vnitřnímu prostoru, který v malbách buduje, pak dokáže své dojmy snadno přenášet i na diváka.

Obraz, jak jej chápe Miroslav Mařenec tedy není jen estetický objekt, ale spíše platforma, jež v sobě ukrývá spleť odkazů, symbolů a narážek. Každé dílo je pak nositelem příběhu, který může každý z nás vnímat zcela individuálně.