Přijměte srdečné pozvání na výstavu / Please accept our cordial invitation to the exhibition.

25. 1. - 3. 3. 2017

Záštitu nad výstavou Krajina převzal ministr kultury Mgr. Daniel Herman, radní Hlavního města Prahy Jan Wolf a radní Prahy 2 Ing. Jaroslav Šolc.
The exhibition Krajina is held under the auspices of Minister of Culture Daniel Herman, councillor of the City of Prague Jan Wolf and councillor of Prague 2 Jaroslav Šolc. 
Císařovský Tomáš / Čuška Jakub / Daněk Zdeněk / David Jiří / Ďuriš Juraj / Englberth Miloš / Falušiová Lenka / Gruber Petr / Honz Tomáš / Houska Jirka / Kašpar Adam / Karpíšek Jan / Kaufman Mirek / Kudrnáč Filip / Kunc Milan / Lomová Ivana / Lukáč Martin / Mainer Martin / Malinová Pavla / Matoušek František / Mrázková Ivana / Mičíková Lucie / Nagypal Michal / Paučo Samuel / Paul Jan / Pangrác Pavel / Písařík Petr / Pištěk Jan / Popaja Aldin / Rittstein Michael / Rapant Michal / Reichel Julius / Salajka Martin / Slavík Marek / Spevák Tomáš / Střížek Antonín / Šormová Kristýna / Špaňhel Jakub / Švehla Filip / Tomáš Jakub / Typlt Lubomír


1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>



What is happening?
Is anything happening?

My dear Prince, here we are resting peacefully in your palace yet there is something going on outside, I can feel it, the rustling wind of unrest, it does not appreciate love and peace, it longs for blood, it feeds on the emotions of fear and suffering, dear Prince, here we are, lying, talking, and the Shadow is on its way.

We won’t escape from this Shadow of Shadows, we’ll have to live though it, today everything is so fast paced, dear Prince, yes, yes, I know, dear Sheherazade, it is so, it is fate, everyone has a fate, individuals and whole species, tribes, nations, countries, superstates and substates, the whole World, my dear Sheherazade, they have their predetermined time, place and vibration frequencies. Every object, every being, all matter has been created on the principle of opposites, it has its own frequency of vibrating, warm cold, light dark, evil good and so on, and all of this, my dear Shehe, is Mr Skullcap’s dream that he is dreaming about us and Mrs Carp is dreaming about Mr Skullcap, and who is dreaming about Mrs Carp?, unbelievable.

The one to create everything must have been the Creator, nothing remains but to go down on our knees, we are ghosts, dear Prince, nothing but ghosts, often walking, I know dear Shehe, I know, I am one, dear Prince, have you sent the heralds, where did they go and what message did they bear?, that’s a good question dear Sheh, the word herald refers to one who does an errand, bears a  message – to deliver information, sometimes the bearer is a jackass, more often than not, from one castle to another bearing a message from one king to another, information can take on various forms, they bring different emotions, there can be both: a good messenger and a bad message.

A beheaded herald is a sad thing, and there have been quite a few, the most significant of the executed heralds has been shown naked and tortured to death in an infinite number of mutations from artistic ones to Turkish ones all over the world for two millennia, he is meant to be the herald of peace, love, truth and a way of life, yet in the name of faith in Him the worst genocides ever have been committed  in Europe, the Americas, Australia and even in Asia, God’s heralds are known, everyone knows, dear Shehe, what God looks like as well as His heralds, the one with a white beard, that’s clear, angels are naked or they have white robes, fair hair, pink cheeks, they often have a willy and often they don’t, the dearest son and God’s herald, the bearer of light has horns and stinks of death, his message is war and hell

Let’s return to our heralds, though, my dearest, I have sent a regiment of riders in all directions bearing a message of peace, quiet, joy and love, they are carrying the shem of love in their hands and their message precedes them and immediately grips all hearts which immediately command the brains and suddenly there is peace and quiet, that is my goal, beautiful Sheherazade, it might be too late, we might have overslept a little, yet I’m hoping quietly, I fear, my wise Sheh, I fear, the Shadow is coming, everyone can feel that, I just wish we had overslept only so that people can still stop that Shadow.

Calm down, my dear Prince, we are sleeping, we are just the dream of Mr Skullcap and it is up to him when he wakes up and up to you too, my darlings.
Everybody can wake up.
Everybody can look at paintings and see what they are made of, what colours they have, see their composition. “Pisat” in Russian means to paint, painting in Czech - “malířství” - is derived from the word “malý”, little, to do something little or to do little, even that is quite accurate, in German a painter is one who creates something artificial and in English painting is about pain.

Every painting is a message, a story, an information knot, legible without words and behind words, art lovers can read it easily and over time even the others. All visual art consists of codes that people understand even when millennia have passed. The Antique knowledge of perspective boomed in painting six hundred years ago. The ability to create, to see and perceive the illusory space of the Renaissance painters had literally broadened the consciousness of people, perspective is clearly what sent the wheel of science rolling and is behind today’s unbelievable scientific progress, the use of machines is phenomenal.

The creation of rtificial intelligence able to learn and react independently is just one of the forms the Shadow takes on, dear Prince, it stinks just like all the other forms, you can learn about the exponential development of artificial intelligence and its use on the machine which has enabled its origin and which I am using to write these words.

The scientists’ dream has come true; we are really close, both in the study of matter and non-matter and what both really are. The Shadow and its servants are laughing their heads off, they support and serve each other in every possible way, they are heralds sent by darkness, their purpose is to establish the dominion of darkness, they have no mercy, they are not aware of what they do and many do so in good faith.
Paintings, dear Prince, strive to compose shapes into a whole, to create a harmonious composition in the painting expressing a whole complex of things, the artists’ knowledge and specific personal aesthetics in sign codes, they are created through the soul and reason, and behind words they are passed onto the onlooker, dear Prince, painting canvases is a strange job, there is something extra in the world hanging on the wall that can please both the eye and the spirit.

The subconscious reads the information in paintings and symbols at lighting speed and that’s why we may like or dislike something so quickly. Paintings are visions, paused visions. Imagine, for instance, that you could pause your dream or the flowing vision of a state of expanded consciousness, that’s impossible, yet paintings can do that.

And so the heralds are before you and you can contact them, take a look, lead a dialogue, subconsciously read and consciously start waking up, my message is the same as the prince’s and I also fear that it is too late. I know about my fear and about the Shadow, it would be a miracle if there was a twist for the better, but it can happen and that is my message too.

The message of peace is information that spreads incessantly once released. We have to spread it in all possible ways, the heralds must be varied, they have to use all possible means for spreading the information in all directions, upwards and downwards, to heaven and hell, it has to permeate everything.

Everything takes place in a landscape; life originated on land and only because of it persisted. Many of life’s outgrowths are unbelievably viable and their number keeps growing. In one case, not only the number of individuals increases, but also their knowledge of the laws that enable the creation of an animated landscape, land is alive even if most life has vanished from it.

Stones and rocks have also been created and have their beginning, middle and end, they are alive, they have their own vibration, energy and they glow, therefore Earth is a living being and behaves as such, it has its rhythms and frequencies, its water arteries, its red-hot lakes and rivers of magma, its exhausts and its suctions, its surface is beauty in itself and in addition to the countryside there is the atmosphere surrounding it that we can see as the blue sky and we can breathe it and thanks to it everything that breathes air can live.
Just like in a landscape painting, everything else is composed of the tiniest particles of light, any matter can glow: it is light in its essence, pure nothingness with a particle here and there.

The beauty of the landscape is amazing, I always get emotional on my way home, I recognize the rhythm and the character of the Ostrava landscape immediately right on the borders of Haná, it is signalized by the first large clusters of mistletoe on tall alder and poplar trees as it starts getting hilly behind Přerov.

Whenever I return - and I prefer to do so in the old-school way by train - to the shapes of matter in the place of my birth, the countryside of my childhood, which irrevocably inscribes itself into our personality, I get goose bumps and sometimes tears in my eyes, every journey home is the way to one’s roots and death.

Our ancestors have sent us to live in a landscape, we are their heralds and at the same time, surprisingly, we bear them, their genes, skills, everything that is inscribed in the structure of living matter, that is, the DNA, and by its means it is spread throughout millennia.
It is possible that we only know one landscape, the landscape of our native region, the landscape of childhood, but who knows all the places where we were born in our previous lives, if they exist, or through genetic memory of our ancestors who often lived on various continents. Travellers say that the landscape in Africa is incredibly beautiful and that it feels very familiar, all indications are that the human race originated right there, in south-east Africa.

There is no doubt about genetic and cell memory, the landscape of the Earth is our landscape, people’s landscape.
Respect and emotion conveyed in its magnificence, its “beauty”, can be experienced anywhere on Earth and we also like to look at landscape paintings from different eras, different painters and different regions. I have always been fascinated by the Dutch masters’ landscapes, not because of their artistic quality but just for the shapes of the cultural landscape, architecture, people and animals in the landscapes of their time and so of the Russian, American, English and any other master painters who dedicated and have dedicated themselves to capturing the landscape and were and are inspired by its shapes in composing their artwork in a sometimes more and sometimes less “realistic”, sometimes “non-realistic” and even surrealistic  or nota bene and Oh Lord! “abstract” manner and yet we feel and see such paintings as landscapes.
Everything we see is an image of the seen created through our consciousness, eye physiology and the processing of the chemical and electric signals as they are sent to the reception centres in the brain and subsequently brought to attention and evaluated by whom? and what?, let’s call it the observer, consciousness, the soul.

Every painting is a landscape. A landscape of spots, lines and colourful planes, the subconscious reads the codes in these and subsequently enables the consciousness to react - not only to the artistic quality, beauty or non-beauty, message or revelation. For instance, the beauty of the sludge ponds and slag heaps of Ostrava is interpreted by the subconscious just as quickly as the cultural and artistic codes in paintings, consciousness enables their perception and reflexion.

Paintings are the heralds or messengers of the state of consciousness of their authors as well as the “condition” of the depicted subjects. Landscape paintings, that is, from a certain point of view all paintings, are heralds conveying a message about the state of our awareness of the landscape, of our perception of the seen and unseen, the ability to capture the landscape through painting, photography, sculpture and eventually other art forms, perhaps even music or dance.

So there are thousands and thousands of figurations of symbols and laws making the landscape possible, laws that might have been created by living beings with the human skill of depicting in colour, as in the case of our Landscape 2017 exhibition, mainly on canvases and for us, viewers, to look at them and be able to read them, enjoy a good read and get all emotional, examine with pleasure or turn away in disgust, all that is a part of the game with painters, gallerists, viewers, investors and many other professions taking part in making art.
The one to create the laws that created the landscape must have been the Creator.

I wish people would like our message, enjoy the quiet focus, relax in the joyful rapture of the individual canvases’ atmosphere, had fun at the opening night and enjoyed being together. Such a broad-based collective exhibition has a charm of its own and will show how almost forty artists of most generations, from well established artists to students, see and capture the landscape in paint.
Our message is clear – peace.



Co se děje?
Děje se něco?

Milý princi, my si tady ve tvém paláci v klidu ležíme, ale venku se něco děje, cítím to, šumí vítr neklidu, láska a mír mu nevoní, miluje krev, emoce strachu a utrpení jsou jeho obživa, milý princi, my si tady ležíme, povídáme, posloucháme, a Stín přichází.

Tomuto Stínu Stínů už neunikneme, toto si prožijeme, věci mají dnes rychlý spád, milý princi, ano-ano, vím Šeherezádo, vím, je to tak, je to osud, každý má nějaký osud, od jednotlivců po celé druhy, kmeny, národy, státy, nadstáty a podstáty, celá Země, milá Šeherezádo, má svůj vyměřený čas, místo a frekvenční vibrace. Každá věc, bytost, všechna hmota je vytvořena na principu protikladů, má svoji frekvenci, na které kmitá, teplý studený, světlo tma, zlo dobro a tak dále, a toto vše, milá Šéhé, se zdá panu Čepičkovi, který o nás sní, a paní Kaprové se sní o Čepičkovi, paní Kaprová se zdá komu?, neuvěřitelné.

Kdo stvořil vše, byl jednoznačně Stvořitel, nezbývá než kleknout, jsme duchové, milý princi, nic než duchové, často chodící, vím, Šehe milá, vím, jsem jím, milý princi, poslal jsi posly, kam šli a s čím?, to je dobrá otázka, milá Šé, slovo posel je od slova posílat a jít – šel s informací, zní v tom taky osel, více poslů jsou poslové, často to bývají oslové, bohužel více než často, posel nese informaci od jednoho krále ke druhému, z hradu na hrad, zeman na hrad, informace můžou být různé, přinesou různé emoce, je dobrý posel i špatné poselství.

Smutný je setnutý posel, a že jich bylo, jeden z nejvýznamnějších popravených poslů je ukazován nahý a umučený v nekonečném počtu různých uměleckých až tureckých mutací po celém světě již dvě tisíciletí, má to být posel míru, lásky, pravdy a cesty, ve víře v něj byly spáchány ty nejstrašnější genocidy, co lidstvo poznalo, v Evropě, v Amerikách, v Austrálii i v Asii, známy jsou poslové boží, každý ví, milá Šéhé, jak vypadá bůh i jeho poslové, bílý fousáč, to je jasné, andělé jsou nazí nebo mají bílé řízy, světlé vlasy, růžová líčka, mnohdy pindík mnohdy ne, nejmilejší syn a posel boží, nosič světla, Lucifer, má rohy a smrdí smrtí, jeho poselství je válka a peklo.

Ale vraťme se k našim poslům, milá moje, poslal jsem jezdců pluk do všech stran s poselstvím míru, klidu, radosti a lásky, mají v rukou šém lásky a jejich poselství se šíří rychleji, než oni sami jedou, a okamžitě nadchne všechna srdce, která poručí mozkům, a je klid a mír, to je můj cíl, krásná Šeherezádo, možná už je pozdě, trochu jsme zaspali, jen tiše doufám, bojím se, moudrá Šé, bojím, Stín přichází, každý to cítí, kéž jsme zaspali jen tak, aby lidé mohli Stín ještě zastavit.

Klid, milý princi, spíme, klid, jsme jen sen pana Čepičky, je na něm, kdy se probudí, a na vás taky, moji milí.
Každý se může probudit.

Každý se může podívat na obrazy a vidět, z čeho jsou, jaké mají barvy, jaká je jejich kompozice. „Pisať“ se rusky řekne malovat, v češtině je proces malířský od slova malý, dělat malé, dělat málo, i to je velmi trefné, německy malíř – maler je téměř totožný a také od slova málo, malý, malé, slovensky maliar, anglicky je to o bolesti.

Každý obraz je poselství, příběh, informační uzel, čitelný beze slov a za slovy, milovníci umění ho snadno čtou a po čase i ostatní, celé výtvarné umění jsou kódy, kterým rozumí lidé i po tisíciletích. Antická znalost perspektivy před šesti sty lety explodovala právě v malířství. Schopnost lidí vytvořit, vidět a vnímat iluzivní prostor renesančních malířů rozšířila doslova a do písmene lidem vědomí, perspektiva umožnila a je jasnou příčinou rychlého nastartování kola vědy a dnešních neuvěřitelných vědeckých pokroků, používání strojů je fenomenální. 
Vytvoření umělé inteligence, schopné se učit a samostatně reagovat, to je jen jedna z podob toho smradlavého Stínu, milý princi, o exponenciálním vývoji umělé inteligence a jejího použití i zneužití se můžete vzdělat právě prostřednictvím stroje, který její vývoj jedině umožnil a na kterém píšu tyto věty.

Sen vědců se naplnil, jsme už opravdu blízko, jak ve studiu hmoty, tak nehmoty, a co obé vlastně je. Stín a jeho sluhové se smějí, až se za břicha popadají, a různě se všemožně podporují, slouží si navzájem, jsou to poslové a jsou vysláni temnotou, jejich cíl je království tmy nastolit, nemají slitování, nevědí, co činí, dokonce tak mnozí oslové činí v dobré víře.

Obrazy, milý princi, se snaží komponovat tvary v celek obrazu, vytvořit harmonickou skladbu obrazové plochy, vyjadřující celý komplex věcí, poznání autorů a specifickou osobní estetiku ve znakových kódech, tvoří je duše i rozum, za slovy je předává tomu, kdo se podívá, milý princi, je to divná práce malovat obrazy, něco navíc ve světě na zdi visí, co může ladit oku i duchu.

Podvědomí informace obrazů a znaků čte bleskově rychle, právě proto třeba se nám tak rychle něco líbí nebo nelíbí. Obrazy jsou vize, zastavené vize. Představte si třeba, že byste mohli zastavit sen, nebo tekutou vizi rozšířeného vědomí; to nejde, obrazy to umí.
Tak tedy poslové jsou před vámi a můžete s nimi navázat kontakt, podívat se, vést dialog, podvědomě přečíst a vědomě se začít probouzet, moje poselství je stejné jako to princovo, i mám jeho strach, že už je pozdě. Vím o svém strachu i o Stínu, byl by zázrak, kdyby se věci obrátily k lepšímu, ale stát se to může, to je také naše poselství.

Poselství míru je informace, která, jednou vypuštěna, neustále se šíří. Musíme ji šířit všemi možnými cestami, poslové musí být různí, musí využít všech možností šíření informace do různých stran a směrů, nahoru i dolů, do ráje i do pekla.

V krajině se odehrává vše, život na ni a jen a jen díky ní vznikl a udržel se. Mnoho jeho výhonků je neuvěřitelně životaschopných a neustále se jejich množství zvyšuje. U jednoho z nich se dokonce nejenže zvyšuje počet jedinců, exponenciálně stoupá jeho poznání zákonů, které oživenou krajinu jsou schopny vytvořit, krajina je živá, i když v ní a na ni už většina života zmizela.

Kameny a skály jsou také stvořeny a mají svůj počátek, prostředek a konec, jsou živé, mají svoji vibraci a energii a září, Země je tedy živá bytost, a taky se tak chová, má své rytmy a frekvence, své vodní tepny, svá žhavá jezera a řeky magmatu, své výfuky i své nasávání, její povrch je krása sama, a ke všemu je kolem krajiny atmosféra, kterou vidíme jako modré nebe a můžeme ji dýchat, díky ní je teplo a život.
Jako na namalovaném obraze krajiny, stejně tak vše ostatní je tvořeno z nejmenších částic světla, jakákoliv hmota září, je světlem ve své podstatě, čiré prázdno a sem tam částice.

Nádhera krajiny je udivující, cesta domů mě vždy dojímá, rytmus a ráz krajiny Ostravska okamžitě poznám již na pomezí Hané, signalizují je první velké shluky jmelí na vysokých olších a topolech někde za Přerovem, a už se také kopcatí.

Když se vracím, a nejraději postaru vlakem, k tvarům hmoty v místech zrození, krajiny dětství, která se nám neodvolatelně propíše do naší osobnosti, mám husí kůži, někdy slzy v očích, každá cesta domů je cesta ke kořenům a smrti.

Předkové nás poslali v žití do krajiny, jsme jejich poslové, a zároveň kupodivu my posíláme je, jejich geny, umy, vše, co je vepsáno do struktury živé hmoty, tedy DNA, a jejím prostřednictvím šířeno tisíciletími.

Je možné, že doopravdy známe jen jednu krajinu, krajinu našeho rodného kraje, krajinu dětství, ale kdo ví, kde všude jsme se narodili někdy v minulých životech, pakliže existují, či pomocí paměti genů předků, kteří žili často na různých kontinentech. Cestovatelé říkají, že africká krajina je neuvěřitelně krásná a člověk má pocit, že ji zná, vše nasvědčuje, že lidská rasa vznikla právě tam, na jihovýchodě Afriky.

O genetické a buněčné paměti již není pochyb, krajina Země je také naší krajinou, krajinou nás lidí. Úctu a dojetí z její majestátnosti, „krásy“, můžeme prožívat kdekoliv na Zemi, a taktéž se rádi díváme na obrazy krajin různých dob různých malířů a krajů. Pro mne vždy bylo a je úžasné pozorovat krajiny holandských mistrů, nejen z hlediska jejich uměleckých kvalit, ale také z hlediska tvarů jejich tehdejší kulturní krajiny, architektury, lidí a zvěře v ní, totéž u ruských, amerických, anglických a všech ostatních umělců malířů, kteří věnují a věnovali úsilí zobrazení krajiny a berou a brali si inspiraci z jejích tvarů a komponovali obraz, někdy více někdy méně „realistický“, někdy nerealistický, či dokonce surrealistický, „abstraktní“obrazy mnohdy cítíme a vnímáme jako obrazy krajiny.

Vše, co vidíme, je obraz viděného, vytvářený pomocí našeho vědomí, fyziologie očí a zpracování vyslaných chemických a elektrických signálů centry příjmu našeho mozku a posléze jejich uvědomění si a zhodnocení kým? čím?, říkejme mu pozorovatel, vědomí, duše.
Každý obraz je krajina fleků, čar a barevných ploch, podvědomí jejich kódy čte a umožňuje následně vědomí reagovat nejen na umělecké kvality, krásu či nekrásu, poselství či zjevení.

Obrazy jsou poslové o stavu vědomí tvůrců i „stavu“ zobrazovaného. Obrazy krajin, tedy z jistého úhlu pohledu všechny obrazy, jsou poslové vysílající zprávu o stavu našeho uvědomění si krajiny, našich vnímání viděného i neviděného, schopnosti krajinu zobrazit pomocí možností malířství, fotografie, či sochařství, případně dalších disciplín výtvarného umění, a možná i hudby, tance. 

Vznikají tedy tisíce a tisíce zpodobení symbolů a zákonů umožňujících krajinu, zákonů, které dokonce vytvořily živé bytosti s lidským umem krajinu zobrazit barvami, třeba – jako v našem případě výstavy Krajina 2017 většinou – na plátna, a nám divákům se na plátna podívat a umět je číst, počíst si a poemočnět, se zalíbením prohlížet, nebo se nechutí odvrátit, to vše patří ke hře na malíře, galeristy, diváky, investory a další mnohé profese, které se na vytváření umění podílejí.

Přál bych si, aby se naše poselství lidem líbilo, užili si klid pozornosti, uvolnění a třeba radostné vytržení nad atmosférou jednotlivých obrazů, pobavili se na vernisáži a užili pospolitosti. Takto široce pojatá kolektivní výstava má své kouzlo a ukáže, jak vidí a ztvárňuje barvami krajinu téměř čtyřicet autorů většiny generací, od zavedených autorů po studenty.

Naše poselství je jasné – mír.