Tichý rozhovor se neodehrává v jazyce slov, nýbrž v jemných posunech významu, v napětí mezi pohledem a pohledem opětovaným. Není jednoznačné, kdo zde hovoří a kdo naslouchá. Umělec vstupuje do dialogu se sebou samým, s vlastní pamětí, pochybností i touhou po uchopení neuchopitelného; dílo se stává stopou tohoto vnitřního vyjednávání. Zároveň však portrét nikdy nezůstává uzavřený – obrací se k návštěvníkovi, vtahuje jej do prostoru ticha, kde se vlastní zkušenost, projekce a emoce stávají součástí významové struktury obrazu. V tomto smyslu spolu rozmlouvají i samotná díla mezi sebou: skrze rytmus instalace, kontrasty gest, pohledů a absencí, skrze souzvuk i disonanci různých autorských přístupů. Tichý rozhovor je tak mnohovrstevnatým polem vztahů – mezi autory, mezi díly, mezi člověkem a jeho podvědomím. Není to dialog, který by směřoval k jednoznačné odpovědi; spíše otevírá prostor kontemplace, v němž se portrét stává místem setkání, zrcadlem i prahovou zónou, kde se viděné pomalu proměňuje v prožité.
V neustále se proměňujícím poli současného vizuálního umění se portrét jako žánr jeví nejen jako reflexe individuální identity, ale jako zrcadlo kulturních, socio-politických a estetických proměn, které určují naši dobu. Výstava „Tichý rozhovor“, kterou připravuji pro Novou galerii v Praze, si klade za cíl redefinovat paradigmata portrétního ztvárnění v 21. století a představit jej jako klíčový mediátor mezi individuální zkušeností a širšími kulturními narativy.
Nová galerie, jako instituce dlouhodobě usilující o prezentaci a podporu vrcholných hodnot českého i zahraničního výtvarného umění, představuje ideální platformu pro tento tematický projekt. Galerie systematicky propojuje díla etablovaných autorů s pracemi generace mladých tvůrců a tím vytváří dynamický dialog napříč generacemi a uměleckými postoji. Její programová linie, sahající od autorů generace 80. a 90. let až po současné experimenty, vytváří kontext, v němž může portrét překročit svůj klasický rámec a stát se médiem reflexe subjektivity, performativnosti i identity.
Kurátorská koncepce výstavy vychází z představy portrétu jako „indexu přítomnosti“ — formy, která zároveň zachycuje a proměňuje identitu a kterou je třeba uchopit nejen jako figurální zpodobnění, ale jako komplexní estetický a teoretický jev. Výstava bude rozčleněna do tematických sekcí, reflektujících historické i současné strategie portrétního uchopení: od introspektivních a expresivních přístupů přes konceptuální dekonstrukci „tváře“ až po performativní a sociálně kritické strategie, které zpochybňují hranice mezi reprezentací a reprezentovaným.
V části věnované introspektivnímu portrétu představíme díla, v nichž je individuální tvář nositelem psychologické hloubky a afektivních nuancí — od subtilních expresí až po sugestivní psychogramy osobnosti. Druhá sekce bude klást otázky „kdo je portrétovaný“ ve světle performativních identit; zde umělci pracují s konceptem sebe-reprezentace, masky a mediatizace já, často s použitím fotografických či multimediálních médií. Následující část reflektuje dialog mezi portrétem a sociálními strukturami — jaký obraz o sobě a druhých konstruujeme v řeči moci a vizuální kultury.
Významná je i interdisciplinární dimenze výstavy: prezentace děl neomezuje portrét pouze na malbu, ale zahrnuje také fotku, instalaci a další formy, které dále rozšiřují spektrum uchopení tváře jako symbolického a vizuálního pole.
Pro uměleckou veřejnost a sběratele „Tichý rozhovor“ nabízí jedinečný přehled současných tendencí v portrétní tvorbě, které převádějí tradiční žánr do rámce současné estetické praxe. Výstava je kurátorským apelací na hlubší reflexi toho, jakým způsobem vytváříme a konzumujeme obrazy druhých — a jak tyto obrazy formují naše chápání sebe samých.
Právě skrze tento interdisciplinární a tematicky odvážný projekt si Nová galerie upevňuje svou pozici významného centra současného umění, které vytváří prostor pro sofistikovanou interpretaci uměleckých forem, jejich historických kořenů i jejich inovativních možností v epoše, která je více než kdy dříve ovlivněna vizuální reprezentací a mediální konstrukcí identity.
Výstava je tedy nejen kurátorskou reflexí aktuálních uměleckých diskurzů, ale i kulturním příslibem, který otevírá nové perspektivy porozumění portrétu jako nepřetržitě živému a transformujícímu se fenoménu vizuální kultury.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
